Zajímavosti

Svatý Florián - patron hasičů

Svatý Florián, jehož jméno je z latinského slova „florianus" a v překladu znamená „kvetoucí, rozkošný" patří mezi nejpopulárnější české světce.
     Svatý Florián se narodil někdy v polovině 3. století našeho letopočtu někde na území dnešního Rakouska. Nejdříve působil jako plukovník římského vojska v Cetii (dnešní rakouská obec Zeiselmauer), poté jako správce římské provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum, které stálo poblíž dnešního města Enns.
     Za vlády císaře Diokleciána a jeho spoluvladaře Maximiána jako horlivý křesťan tajně pomáhal pronásledovaným křesťanům. V roce 304 našeho letopočtu bylo odhalena jeho křesťanská víra a byl sesazen z funkce správce římské provincie. Vyšetřoval ho soudce Aquilinus, který ho podle legendy dal třikrát zbít provazy a meči a Florián se odmítnul vzdát křesťanské víry.
     Svatý Florián byl v roce 304 našeho letopočtu s mlýnským kolem připevněným na krku svržen z mostu do řeky Enže. Byl pohřben paní Valérií v Linci avšak později byly jeho ostatky převezeny na místo, kde nad jeho hrobem byl v 6. století postaven klášter sv. Floriána. První písemná zmínka o tomto klášteru pochází z roku 819. Jeho ostatky zde ale nezůstaly na dlouho, neboť byly převezeny dvěma jáhny (jáhen - duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1177 - 1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem papeže Lucia III. (1181 - 1185), aby jim vydal ostatky svatého Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovy ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska.
     Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy i na hořící chrám.
     Jeho památka je oslavována 4. května a stal se patronem všech hasičů, kominíků a zedníků. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátek bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí.
     Floriánovo „hasičství" je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství" jsou výsledkem pozdních legend.

Hasičské desatero

1) Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí.
2) Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jim celou duší a celým tělem,nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž.
3) Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví.
4) Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti kteří tě zvolili, očekávají od tebe činnost zvýšenou a všechny přednosti těla i duše.
5) Bratry a sestry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést.
6) Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá,šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná.
7) Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy,ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit.
8) Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všelijaké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil.
9) Máš-li, na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zřízení, jehož odznak nosíš.
10) Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.